Se psem je to v mnohém podobné jako s dítětem.
Záleží především na nás – co ho naučíme, jak s ním pracujeme, jaké hranice mu nastavíme a jaký vztah s ním budujeme.
Stejně jako z jakéhokoli psa dokáže člověk „vychovat“ agresivní, nevyrovnané a nebezpečné zvíře, ze stejného psa lze vychovat parťáka do života, rodinného společníka a vyrovnaného, hravého psa. Rozhodující není nálepka plemene, ale přístup člověka.
Plemeno ano, osud ne
Ano, některá plemena mají geneticky větší předpoklady k určitým vlastnostem – síle, vytrvalosti, ostrosti, obraně nebo naopak spolupráci s člověkem. To ale neznamená, že jsou automaticky „bojová“.
Z mé praxe si dovolím tvrdit, že chování psa je ve většině případů přímým odrazem přístupu jeho majitele.
To, jak pes reaguje na okolí, lidi, jiné psy nebo stresové situace, není dáno jen jeho genetikou, ale především tím:
- jak byl veden,
- jaké má hranice,
- jak mu člověk rozumí a komunikuje s ním,
- zda má jasno ve své roli.
„Bojové plemeno“ neexistuje
Dovolím si to říct naplno:
Bojové plemeno psa neexistuje.
Existuje pouze způsob, jakým je pes veden – nebo nevhodně veden – k tomu, aby byl agresivní, konfliktní a nevyrovnaný.
Pes se „bojovým“ nestává proto, že se tak narodil, ale proto, že ho k tomu člověk – vědomě nebo nevědomě – dovedl.
Často jde o kombinaci:
- špatně nastaveného vztahu,
- chybějících hranic,
- nerespektování potřeb psa,
- strachu, frustrace nebo nejistoty na straně majitele.
A není to stejné i u dětí?
Zkusme se na chvíli zamyslet.
Není to úplně stejné jako u dětí?
Děti se nerodí „špatné“. Rodí se čisté, otevřené a tvárné.
To, kým se v životě stanou, je do velké míry odrazem toho, jak byly vychovány, kým byly obklopeny a jaké hodnoty jim byly předány.
U psů to funguje velmi podobně.
Rozdíl je jen v tom, že pes nemluví lidským jazykem – ale o to citlivěji čte naše chování, emoce a konzistenci.
Závěrem
Namísto hledání „nebezpečných plemen“ bychom se měli ptát:
- Jaký vztah se svým psem mám?
- Rozumím jeho potřebám?
- Jsem pro něj čitelný, klidný a důsledný partner?
Protože pes je vždy zrcadlem svého člověka.
Co myslíte vy? 🙂
