V první řadě je důležité si uvědomit, že puberta u psů má u každého jedince jiný průběh i délku.
Může začínat už kolem pátého nebo šestého měsíce, někdy až v osmi měsících – a končit klidně v roce a půl, ve dvou letech, nebo i později.
Ano, setkal jsem se i s tříletým psem, který měl v hlavě spíš kuličky a dinosaury. 🙂
Nejnáročnější období výchovy psa
Z mého pohledu je období puberty nejkritičtější fází výcviku a výchovy psa.
To, co se vaše štěně ještě nedávno učilo rychle, ochotně a zdánlivě bez problémů, může najednou přestat fungovat. Povely, které „už přece uměl“, jako by zmizely.
A zákonitě přichází otázka:
Jak je to možné?
Proč pes v pubertě „neposlouchá“
Odpověď je vlastně jednoduchá.
Psí puberťák zkouší hranice. Testuje, co si může dovolit – a hlavně, co se mu vyplatí z hlediska jeho vlastního komfortu a výhod.
Objevuje se:
- ignorování povelů,
- selektivní poslušnost,
- snaha dělat věci po svém,
- zpochybňování nastavených pravidel.
A ano – je to až překvapivě podobné pubertě u dětí. 🙂
Jak výchovu psího puberťáka zvládnout
Nejdůležitějším slovem tohoto období je důslednost.
Pokud jste byli do této doby důslední „tak nějak“, v období puberty musíte být na 130 % – a klidně i víc.
Je nutné:
- trvat na nastavených pravidlech,
- nepolevit v naučených cvicích a rituálech,
- hlídat denní režim a „vnitřní hodiny“ psa,
- stát si za svým, pokud po psovi něco chcete.
Vy totiž víte, proč to po něm chcete. A právě proto nemůže existovat varianta, že to „tentokrát nevadí“.
Proč nečekat, až puberta „sama přejde“
Velmi často slýchám radu:
„Počkejte, až puberta přejde, on se sám zklidní.“
Bohužel – nezklidní.
Pokud v tomto období polevíte a přestanete být důslední, psí anarchie se bude jen prohlubovat. Pes si zvykne dělat věci po svém a přeučování dospělého jedince je pak mnohem náročnější, časově delší a vyžaduje víc energie na obou stranách.
Puberta není období, které je potřeba „přežít“.
Je to období, které je potřeba správně vést.
